KONTAKT

Červenec 2008

Pozastavení- ( přestávka )

29. července 2008 v 22:24 | © Eryika** |  ╠►somebody
Chtěla bych vám oznámit, že tu dva dny nebudu, pak sem v pátek něco málo přidám a jedu na tábor. Tak se nezlobte, že tu nic nepřibude, a SB prosím ať si mě nemažou. Doufám, že tahle omluva stačí. Potom vám napíšu zážitky z tábora. Mějte se hezky a zatím

ČAUUU!!!

S pozdravem Eryika**

Trapas 4

29. července 2008 v 15:48 | © Eryika** |  TRAPASY
Můj kamarád Tom mi jednou na icq napsal jestli m nechcu udělat ve
sklepě stryptýz.Já napsala že jo.Když sem přišla do sklepa tak tam byl Tom
a celá jeho banda kámošů s cigaretama.Tak sem se teda celá otrávená začala
svlíkat.Když jsem byla nahá,začala sem se z toho kouře z cigaret dusit a
tak sem rychle vyběhla ven abych se nadechla.Potom sem si všimla že na mě
kolemjdoucí zíraj.Z prvu sem nevěděla proč ale pak mi to doško!Jsem
nahá!Rychle sem běžela zpátky do sklepa pro oblečení.Oblíkla sem se a
pápila domů.Tomáš(moje tajná láska)SI MĚ DAL NA icq jako Striptérka.
Jméno + věk:: Marie 15

Trapas 3

29. července 2008 v 15:45 | © Eryika** |  TRAPASY
Špinavé spod'áry
Jednou sem jela za tátou na 5 dní a když už sem dojela a vykročila k
domovu sem se rozhodla že si zaskáknu za kámošema a tak sem šla byla
sranda a pak sem se rozhodla že skáknu ještě pro kámošku a všechny věci sem
si tam nechala , ale když sem se po 10min vrátila čekalo na mě hrůzný
prekvapení, banda sedmi kluků se válely smíchy po gauči, protože moje
špinavé spodky vysely všude po baráku i na některách byly známky ženskosti
,ehem no zbalila sem sví spodary a utekla božžeeeeeeee to byl trapas eště
tet se klepu ....(tak vám dobre radim nikdy si nenechávejte u kámošu to co
nechcete aby viděly)
Jméno + věk:: Anežka+17

Trapas 2

29. července 2008 v 15:43 | © Eryika** |  TRAPASY
Jednou jsem byla u kámošky. Blbli jsme tancovali atd. Pak
ale přišel kámošky taťka a já ze sebe nemohla vystrčit ty dvě slova DOBRÝ
DEN. Tak jsem tam červenala a oni na mě všichni koukali a čekali až to
řeknu, ale naštěstí se mě kámoška ujala a řekla "my si hrajeme na němí".
Ufff to jsem si oddychla :-))
Jméno + věk:: Barůza 11

Trapas1

28. července 2008 v 22:57 | © Eryika** |  TRAPASY
Jednou v pátek jsem měla ve škole atletiku(sportovní
kroužek).Šla jsem s kámoškama na záchod.Jenže u těch záchodů jsou i sprchy
pro učitele.Ale není tam klíč,aby se ti učitelé mohli zamknout.Proto
se tam nikdo z učitelů nesprchuje.Tak jsme na to nedávali ohled.Jsme tam
vlezli a kdo tam neblyl.Nahý učitel který se pravě sprchoval!!!!Jako
děěěěěěěs.Sklonily jsme hlavu a běžely pryč.Přitom jsme se strašně
řechtaly.Od té doby mu říkáme naháč.A když ho náhodou někde ve škole
potkáme,dostaneme záchvat smíchu:D
Jméno + věk:: Katulik 12

4. Blend s Avril Lavigne

28. července 2008 v 21:46 | © Eryika** |  blendy

3.Blend s Robbiem Williamsem

28. července 2008 v 20:53 | © Eryika** |  blendy
3. Blend s Robbiem Williamsem

2. Blend s Mary-Kate Olsen

28. července 2008 v 19:52 | © Eryika** |  blendy
2. Blend s Mary-Kate Olsen

1. Blend s Hilary Duff

28. července 2008 v 19:22 | © Eryika** |  blendy
1. blend s Hilary Duff

Štíhlost, která může zabíjet

28. července 2008 v 11:05 | © Eryika** |  anorexie

Štíhlost, která může zabíjet

Přibývá počet lidí, kteří ve snaze být štíhlejší ztrácejí nad svým tělem kontrolu. Mentální anorexií trpí asi půl procenta mladých žen, ovšem příznaky ohrožují i muže.
↓↓
Až 6% dívek na konci puberty trpí mentální anorexií. Na 12 nemocných dívek a žen připadá 1 nemocný muž.
Co je mentální anorexie
Mentální anorexie je charakterizována jako omezování, odmítání a posléze nechuť k příjmu jakékoli potravy (chorobné nechutenství). Pro anorexiije typická nespokojenost s vlasní postavou. Stačí nevinná poznámka ve škole, kterou si dívka špatně vyloží a tak přestane jíst, aby dokázala svoji štíhlost. Mnohdy dívka která mírně přibere (třeba v důsledku nemoci) propadne panice a touží zhubnout. Začne intenzivně cvičit a místo diety odmítá jídlo, a to i po dosažení své původní váhy. Některé mladé slečny se stydí za své "ženské přednosti" a tímto způsobem se jich snaží zbavit. Pokud žije dívka s matkou anorektičkou a vidí jak matka zkouší jednu dietu za druhou a odmítá jídlo, má sama strach přibrat a stává se z ní také anorektička.
Známé ženy - anorektičky
Dívky, slečny a ženy touží podobat se mediálním hvězdám, herečkám i modelkám, které pro ně představují ideál krásy a hlavně - jsou štíhlé. Za první známý případ anorexie je považována sv. Kateřina Sienská, která se trýznila hladem jako mučednice. Také císařovna Sisi je známa svým vosím pasem. V dnešní době se k anorexii přiznala představitelka Ally McBealové, herečka Calista Flockhart, nebo herečka Nicol Kidman. Z českých celebrit měla odvahu přiznat se k anorexii Miss sympatie 2004 Pavla Sudová.
Hlavní příznaky mentální anorexie
Z průzkumů vyplívá, že mezi příznaky patří odmítání některých potravin, pokles tělesné hmotnosti o 15% i více, dlouhé přežvýkávání potravy v ústech, strach z přibírání na váze a v neposlední řadě i používání projímadel. Tyto příznaky oslabují obranyschopnost organismu a jsou důsledkem mnoha nemocí, které znepříjemňují život. Dívky trpí lámavostí nehtů, nízkým tlakem, závratí, zácpou, depresí , migrénou, nespavostí , řídnutím kostí, selháním ledvin, kazivostí zubů, chudokrevností a mnohdy i k postupné ztrátě menstruace, což má za následek neplodnost. Stydí se za svou únavu, stálé vypadávání poškozených vlasů či promodralé ruce, a proto se nenávidí.
Léčba mentální anorexie
Dívky většinou dovedou velice dlouho před rodinou anorexii tajit a posléze i odmítat léčbu, jsou se sebou spokojené a nevidí důvod proč se změnit. Hlavním cílem při léčbě je nabrat ztracené kilogramy a obnovit zdravou skladbu potravy. Čím dříve proto toto onemocnění rozpoznáme, tím větší šanci má naše dítě na vyléčení. Pokud jsou příznaky rozpoznány do 10-ti měsíců, maximálně do jednoho roku od "vypuknutí" máme až 90% šanci na úspěšnou léčbu. U později zjištěných případů dochází někdy dokonce i k hospitalizaci a umělému vyživování nemocného. Pokud pacienti spolupracují při léčbě, šance na uzdravení se zvyšují.
Pokud samy toužíte něco se svou štíhlostí udělat, nekupujte si žádné light nebo "zdravé" výrobky. Mnoho lidí se začne přejídat právě jídly, kterým věří. Pro vás je ale zdravé to, co vás zasytí. A když se náhodou opravdu přejíte, nikdy se nepokoušejte zvracet, ale dopřejte si malou procházku na čerstvém vzduchu.
Poruchy příjmu potravy jsou třetím nejčastějším psychiatrickým onemocněním v pubertě a mají až dvojnásobnou úmrtnost oproti ostatním psychiatrickým diagnózám. Anorexie může mít za následek studijní selhání, ztrátu zaměstnání a mnohdy i odcizení se od rodiny.

Stránka, co stojí za přečtení

28. července 2008 v 11:00 | © Eryika** |  kouření
Určitě se podívejte na tuhle stránku: KLIK
Najdete tam hodně zajímavých článků, fotografií i videa.

Důsledky kouření v těhotenství

28. července 2008 v 10:56 | © Eryika** |  kouření

Důsledky kouření v těhotenství

Vliv na matku (kromě klasických vlivů spojených s kouřením, jako je riziko rakoviny apod.)

  • Riziko odlučování placenty (tím i riziko přerušení výživy dítěte).
  • Krvácení - ať již v časném těhotenství nebo jeho vyšším stupni.
  • Zvýšené riziko potratu (některé zdroje uvádějí 1,4 krát větší riziko potratu u kuřaček).
  • Zvýšené riziko předčasného porodu.

Vliv na dítě

  • Nižší porodní váha (v rozmezí od 100g do 400g v průměru asi 250g).
  • Vyšší perinatální úmrtnost.
  • Riziko syndromu ADHD (hyperaktivita).
  • Výrazně vyšší riziko SIDS - předčasného úmrtí novorozence.
  • Častější výskyt infekcí dýchacích cest v dětství.
  • Častější výskyt rozštěpu patra a rozštěpu rtu.
  • Častější výskyt rakoviny.
  • Agresivita.
  • Alergie.
  • Astma.
  • Ekzémy.

Příběh kuřáka 5

28. července 2008 v 10:36 | © Eryika** |  kouření
Jmenuji se Lenka Slavíková, jsem sestra Věry Martinové a současně její manažerka. Poslední cigaretu jsem si zapálila 20. července loňského roku. Kouření mi dnes, po půl roce abstinence, hodně vadí, i když se snažím být ke kuřákům tolerantní.
Cigarety mě provází už od dětství. Dědeček vždycky kouříval v kuchyni, kde jsme si my děti často hrály. Tenkrát se na to moc nehledělo. Já sama jsem začala kouřit asi před dvaceti lety, v posledním ročníku střední školy. Můj přítel byl kuřák, v podnájmu jsem bydlela s kuřačkou a i známí, kteří k nám chodili, byli většinou kuřáci, takže jsem nakonec rezignovala a zařadila se mezi ně.
Kouřila jsem dvacet let, z toho těch posledních deset minimálně krabičku denně. Za celou dobu jsem opravdu vážně zkusila nekouřit pouze jednou, s pomocí nikotinových žvýkaček, ale bezúspěšně. Pravda je, že jsem přestat vlastně ani příliš nechtěla.
Moje sestra Věra vyzkoušela léky na předpis jako první. Na začátku loňského roku byly tyto léky v naší republice úplnou novinkou. Zpočátku jsem nevěřila, že to dokáže, ale podařilo se jí to a velmi mi léky doporučovala. Přesvědčila mě a posléze i našeho tatínka, který dnes již také nekouří.
Já sama si dnes zpětně říkám, že jsem si pro odvykání kouření zvolila dobrou dobu - letní prázdniny, teplo, tedy čas, kdy nás potkávají samé milé věci. Léky mi předepsala moje psycholožka, ke které kvůli dřívějším problémům v osobním životě občas docházím. Byla v podstatě nadšená, že jsem její "první pokusný králík". Léky jsem začala užívat v polovině července, zpočátku ráno i večer. Brzy jsem doporučenou dávku snížila pouze na jednu tabletku ráno.
V září jsem usoudila, že mohu léky vysadit, ovšem s tím, že pokud to nepůjde, začnu je brát znovu. A opravdu bylo ještě brzy léčbu ukončit. Začala jsem být nervózní, neklidná, velice snadno jsem se rozzlobila. Proto jsem se po týdnu k lékům opět vrátila. Definitivně jsem je přestala užívat v prosinci, v době, kdy jsem se těšila na Vánoce.
Za největší výhodu léků považuji to, že při jejich užívání nemáte potřebu nahrazovat cigaretu jídlem. Já sama jsem sice za půl roku, co nekouřím, přibrala asi dvě kila. To ovšem podle mě souvisí s ozdravným procesem organizmu. Nějakou dobu se mi také stýskalo po mých "rituálcích". Ani v práci, ani doma jsem nekouřila v místnosti, tak jsem se vždycky těšila na pauzičky s kávou a cigaretou, třeba na balkóně. To jsem vyřešila tím, že jsem si tam místo té cigarety u kávy přečetla kousek knížky nebo nějaký zajímavý článek v časopisu.
Odvykání za pomoci léků tedy mohu jenom doporučit. V naší rodině všem pomohly. Já sama se teď cítím skvěle. Myslím, že kouření začíná být i společensky neúnosné a v branži, ve které se pohybuji, i nevhodné. Pokud mohu, tak se místům, kde se kouří, raději vyhnu. Teprve nyní si uvědomuji, jak můj zlozvyk musel být nepříjemný všem nekuřákům v mém okolí. Nekouřit je prostě skvělá věc.

Příběh Kuřáka 4

28. července 2008 v 10:36 | © Eryika** |  kouření
Kouřit jsem přestal ze dne na den, bez pomoci lékařů i podpůrné léčby. Podařilo se mi to hned napoprvé, nikdy předtím jsem to nezkoušel. Dnes mě je pětašedesát, s cigaretami jsem definitivně skoncoval před více než deseti lety. Je to už dlouho, uteklo to…
Kouřit jsem začal jako všichni - z "blbosti". Na vysoké škole. S mým spolužákem a nejlepším kamarádem jsme si přivydělávali na výstavišti a jako pozornost jsme tehdy dostali karton vzácných amerických cigaret. Bylo nám líto někomu je dát nebo vyhodit, což byla chyba.
Od té doby jsme oba začali kouřit pravidelně, i když kamarád později přestal. Já jsem si rád zapálil zejména při práci u psacího stroje nebo ve společnosti. O víkendech nebo dovolených jsem naopak na cigarety neměl příliš chuť, raději jsem se zabavil s dětmi, jezdili jsme hodně na výlety a v autě jsem nikdy nekouřil. Za celý kuřácký život jsem neměl žádné zdravotní problémy, nekašlal jsem, nezadýchával se.
Jednoho dne, při cestě z práce, jsem zkolaboval v tramvaji. Byl jsem zcela bezmocný, najednou jsem se nemohl hýbat a bylo mi hrozně zle. Lidé mi pomohli ven a zavolali rychlou záchrannou službu. Po vyšetření verdikt lékařů zněl: neléčená cukrovka. Nepřekvapilo mě to, v naší rodině se s nemocí potýkalo víc příbuzných včetně mé maminky. Musel jsem si ihned začít píchat inzulín. Lékař mi řekl, že by bylo dobré přestat kouřit, ale ani on, ani já jsme tomu v tom okamžiku moc nevěřili.V nemocnici jsem strávil čtrnáct dní a nekouřil jsem tam, protože mi připadalo potupné chodit v županu na dvůr. Když jsem se vrátil domů, zařekl jsem se, že si už nezapálím. Chuť na cigaretu jsem měl, byla ale zvládnutelná. Vydržel jsem. Už proto, že jsem svým kolapsem v MHD tak strašně vyděsil své nejbližší.

Příběh kuřáka 3

28. července 2008 v 10:35 | © Eryika** |  kouření
Jmenuji se Marie a mám tři děti. Nekouřím asi rok. V minulosti jsem se několikrát pokusila přestat. Někdy jsem vydržela týden, nejdéle dva a půl roku. Pak jsem vždycky znova začala.
Dnes už vím proč. Nevyvarovala jsem se totiž základních chyb, před kterými odborníci varují. Používala jsem nikotinové náplasti, ale zdály se mi drahé, takže jsem léčbu předčasně ukončila. Myslela jsem si, že když si zapálím jen příležitostně, tak se v podstatě nic neděje. Udělala jsem to a už zase jsem nebyla schopna přestat.
Začínala jsem jako většina kuřáků, v pubertě na střední škole. Později v zaměstnání jsem kouřila dál, tehdy to bývalo v práci běžné. Kouřila jsem i doma, ve svém bytě, takže mi velmi brzy nestačila krabička denně. Prostě jsem si zapalovala jednu za druhou, celý den. Kvůli cigaretám jsem se dokonce rozešla s tehdejším přítelem, který cigarety nesnášel. Pak jsem se zamilovala a vdala za kuřáka. Cigarety byly v naší domácnosti zcela běžné.
Rozhodli jsme se mít dítě a zjistila jsem, že otěhotnět po třicítce nebude tak jednoduché. Snažili jsme se eliminovat negativní faktory. Nejprve přestal kouřit manžel, krátce po něm i já. Dítě stále nepřicházelo, tak jsem si splnila životní sen a podařilo se mi začít studovat dálkově vysokou školu.
Po čase jsem konečně otěhotněla, po prvním chlapečkovi přišel o dva roky později na svět i druhý. Náročné studium, kolotoč povinností kolem dětí. Jako první si zapálil manžel, já jsem dlouho pozadu nezůstala. U cigarety a kávičky na balkóně se nám vždycky moc povídalo. Jejich počet narůstal, stejně jako před lety už mi nestačila krabička denně.
Jednoho dne přišel závěr studia a zkoušky. Bylo velmi těžké učit se s dvěma dětmi a současně se starat o domácnost. Měla jsem pocit, že státnice jsou nad moje síly. V duchu jsem si slíbila - pokud to uděláš, už si nikdy nezapálíš. Zkoušku jsem složila na první pokus. Pochopila jsem, že sama to nezvládnu, zašla jsem k lékaři a začala užívat léky na odvykání kouření. Na začátku jsem chuť na cigarety měla, velmi rychle však slábla a brzy se vytratila docela. Při pomyšlení na kouření se mi dělalo špatně. Tentokrát jsem nelitovala peněz, řídila jsem se pokyny lékaře a absolvovala doporučenou dobu léčby. Dnes nekouřím. Pevně doufám, že už nikdy nebudu.. A domů nám přibyla další radost - před nedávnem se mi narodilo třetí zdravé miminko.

Příběh kuřáka 2

28. července 2008 v 10:35 | © Eryika** |  kouření
Jmenuji se Marek, je mi pětatřicet a pracuji na vysoce postaveném místě v bance. Mám nadstandardní příjem, a proto mi nikdy nebylo líto kupovat si velmi drahé cigarety. Nyní už pár měsíců nekouřím a doufám, že vydržím.
Kouřit jsem začal už před osmnáctými narozeninami. Na gymnáziu s kamarády pár cigaret týdně, na vysoké škole už to byla dvacítka. Vždyť na kolejích tehdy kouřil každý druhý. Zejména před zkouškami jsem se nijak neomezoval a počet vykouřených cigaret se rapidně zvyšoval.
Měl jsem štěstí a hned po promoci jsem ve funkci manažera nastoupil do banky. Tam jsem se svým zlozvykem začal mít opravdu vážné problémy. Hodně jsem cestoval, dělalo mi značné potíže vydržet bez cigarety v letadle a na důležitých jednáních. Jako silný kuřák jsem byl mezi svými západními kolegy víceméně raritou. Navíc jsem začal kašlat. S fyzickou kondicí jsem při sportu nestačil svým kamarádům-nekuřákům. Přítelkyně mě přesvědčovala, abych zkusil přestat, protože ona sama to už dříve dokázala.
První pokus dopadl nevalně. Bez pomoci podpůrných prostředků jsem vydržel dva týdny, které zpětně dodnes považuji za nejhorší ve svém životě. Nemohl jsem se soustředit, stále jsem myslel jen na cigarety. Pak jsem to jednou nevydržel a zapálil si.
Uplynul rok. Můj nejlepší kamarád mi slíbil, že do toho tentokrát půjde se mnou. Nakoupili jsme si žvýkačky, jejich chuť nám připadala odporná, cigareta chutnala lépe. Na druhý pokus jsme zkusili náplasti. Zatímco kamarád vydržel, mě neustále bolela hlava a bylo mi špatně. V tomto okamžiku jsem pochopil to nejdůležitější: bez doktora to při svém pracovním nasazení nezvládnu. Navštívil jsem odborníka, absolvoval dvouhodinový pohovor a odnesl si recept na léky proti kouření. Nevěřil jsem, že mi tabletka může nahradit oblíbenou kamarádku - cigaretu. Po několika týdnech se stalo něco, co jsem nečekal. Jednou ráno jsem prostě najednou neměl chuť na svou cigaretu, kterou jsem léta zahajoval každý den hned po probuzení.
Absolvoval jsem celou odvykací kúru a na doporučení odborníka pokračoval další tři měsíce. Nyní už nějaký čas abstinuji. Lépe se mi dýchá, připadá mi příjemné nemyslet stále na to, kde a kdy si budu moci konečně zapálit. Přítelkyně dbá na mou životosprávu a oba jíme tak, abychom netloustli. A moc nám to chutná.

Příběh kuřáka 1

28. července 2008 v 10:34 | © Eryika** |  kouření
Ahoj, jsem Milena a ještě nemám dvacet. Před nedávnem jsem začala pracovat v pěkném soukromém kadeřnictví. Dnes už opravdu nechápu kolegyni, která mezi jednotlivými zákaznicemi odbíhá v létě v zimě před provozovnu, aby si zakouřila. Je mi jí líto. Vím, že stačilo málo a chodila jsem kouřit s ní.
Když jsem nastoupila do učení, bylo pro mě kouření něco jako sci-fi. Úplně neznámá věc. Rodiče ani příbuzní nikdy nekouřili. Moje "zkušenější" kamarádky mě ale přesvědčily, že to mám alespoň zkusit, prý o nic nejde. Potáhnutí z jedné společné cigarety na lavičce v parku mi připadalo odporné. Ale zkusila jsem to znovu. Po půl roce a se stejným výsledkem.
V té době jsem žila na vesnici. Každou sobotu jsme chodili s kamarády za zábavou. V restauraci se skoro nedalo dýchat, k pivu zde kouřil skoro každý. Seznámila jsem se s přítelem, kuřákem. Byl to on, kdo mě slavnostně nabídl mou první celou cigaretu z krabičky. Vykouřila jsem jí sice jen půlku a motala se mi hlava, chuť už ale nebyla tak odpudivá. Zlomilo se to. Od té doby jsem si ve společnosti zapálila skoro pokaždé.
Když jsem jednou přijela ze školy domů, rodiče s mnou nemluvili. Kdosi jim řekl, že jejich Milena kouří. Následovaly tvrdé sankce. Přestala jsem dostávat kapesné, maminka mi řekla, že na cigarety si každý musí vydělat sám a dokud bydlím u nich, kouřit nebudu. Dočasně jsem nesměla chodit ani na zábavy, večery jsem trávila doma s knížkou nebo u televize. To se mi nakonec zalíbilo. Pochopila jsem, že kouřit vlastně vůbec nepotřebuji, že to je drahé a smrdí to. A za peníze si můžu koupit něco mnohem lepšího. Měla jsem štěstí. Nedávno jsem se dočetla, že většina dospělých kuřáků začala ještě před osmnáctým rokem života. Mohla jsem být mezi nimi. A chodit na mráz před kadeřnictví.

Časté dotazy

28. července 2008 v 10:32 | © Eryika** |  kouření

(časté dotazy)

  1. Jak můžu přestat kouřit?
    Je doporučeno přestat kouřit najednou v den D, který si sám kuřák vybere. Den předem je dobré pokud možno vyhodit zbývající cigarety, aby další dny nelákaly, odstranit popelníky, zapalovače, učinit ze svého domova nekuřácký, pokud jste v něm dříve kouřil/a. Přestat kouřit můžete ať již sám/a nebo s dopomocí některého z Center pro odvykání kouření (viz odborné kontakty - odkaz) Odvykat lze za pomoci léčebných přípravků, které tlumí nepříjemné abstinenční příznaky. Nikotinová náhradní terapie (žvýkačky, inhalátor, mikrotablety, pastilky, náplasti) jsou léky volně prodejné v lékárnách (nepotřebujete lékařský předpis), po dobu možných abstinenčních příznaků (cca 3 měsíce) dodávají tělu nikotin v postupně se snižující dávce a bez zplodin hoření cigaret. Použít můžete i léky Zyban nebo podle vědeckých studií prozatím nejúčinnější Champix - jejich užívání je podmíněno lékařským předpisem.
  2. Co škodí v cigaretách?
    Na cigaretách není v podstatě nic zdravého, relativně nejneškodnější je nikotin, který se potom využívá i k samotné léčbě závislosti. Hořící cigareta uvolňuje zplodiny hoření, z nichž některé jsou karcinogenní (např. nitrosaminy, dehtové látky, benzpyren, radioaktivní polonium, …), dále jedovaté plyny (např. oxid uhelnatý, který se váže na červené krvinky místo kyslíku a blokuje tak jejich část pro přenos kyslíku). Celkem se jedná o cca 4000 škodlivých látek.
  3. Není nebezpečné přestat najednou?
    Naopak. V naprosté většině případů je to velmi výhodné. "Den D", den, od kterého cigarety zmizí ze života kuřáka, odstraňuje nejistotu "jak omezit", "o kolik omezit", zajišťuje, že odhodlání, které odvykající musí projevit, je dostatečně silné, aby ve výsledku uspěl. Ze zdravotního hlediska okamžitě ustává přísun škodlivých látek z cigaret do organizmu, z psychologického hlediska není vůle oslabována oddalováním kýženého cíle.
  4. Můžu přestat sám nebo mám raději vyhledat pomoc?
    Pokud máte silnou vůli a nízkou závislost na nikotinu je možné, že se vám podaří přestat kouřit bez odborné pomoci, například pouze s nikotinovými žvýkačkami z lékárny (viz odpověď č. 1). Pokud je ale Vaše závislost střední nebo silná, nebo pokud předchozí pokus o odvykání skončil návratem k cigaretám, je určitě dobré se poradit s odborníky v některém z Center pro odvykání kouření. Zde se vám také může dostat zkušeností od dalších odvykajících a neméně důležité psychologické podpory.
  5. Jaké budou abstinenční příznaky, jak dlouho budou trvat a jak je poznám?
    Hlavní abstinenční příznaky z nedostatku nikotinu jsou tyto: touha po cigaretě, neklid, nervozita, špatné soustředění, obtížné usínání, buzení se, špatná nálada až deprese, bolest hlavy. K odvykání kouření také může patřit mírný přírůstek hmotnosti, zácpa, afty. Abstinenční příznaky většinou vymizí do 3 měsíců od zanechání kouření - je to ale individuální a zejména chuť na cigaretu se může objevovat déle.
  6. Po prvním týdnu užívání léků na předpis už nepociťuji chuť na cigaretu. Kdy můžu s léčbou přestat?
    Např. Champix je doporučeno užívat nejméně 3 měsíce. Po tu dobu totiž průměrně trvá i většina abstinenčních příznaků. Předčasným ukončením léčby se tedy zvyšuje riziko, že se odvykající kuřák ke kouření v tomto časném období opět vrátí. Pokud i po 3 měsících léčby přetrvávají mírné abstinenční příznaky nebo se jedná o velmi silného kuřáka, je na místě zvážit prodloužení léčby ještě o další 3 měsíce. Tak se zvyšuje pravděpodobnost trvalé abstinence. Vyléčeným kuřákem se člověk stává po roce od zanechání kouření.
  7. Vyplatí se dlouhá léčba?
    Léčba nikotinové závislosti by měla trvat přibližně 3 měsíce. Abstinenční příznaky totiž většinou trvají po toto období. Pokud ale přetrvávají déle, je na místě léčbu prodloužit. Potřeba nikotinu klesá u každého jedince různě rychle, tomu je potřeba vyhovět a přizpůsobit i délku terapie.
    Zanechání kouření je správným krokem ke zdravému životu a snížení rizika vzniku vážných onemocnění oběhové a dýchací soustavy. Případné finanční náklady spojené s léčbou se vyplatí nejen ekonomicky, ale především jako investice do vlastního zdraví.
  8. 8. Léky proti kouření jsou moc drahé, je na ně nějaký příspěvek?
    Léčba s pomocí přípravků na odvykání kouření představuje nárazové finanční vydání (3-6 měsíců), jen v malém procentu závislost na nikotinu přetrvává ve formě dlouhodobé potřeby např. nikotinových žvýkaček. Tady je důležité, aby si odvykající kuřák uvědomil, kolik peněz ho již stály roky kouření, jen jsou ty částky rozloženy do delšího období. Některé zdravotní pojišťovny částečně přispívají na léčbu nikotinové závislosti: Oborová zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR, Vojenská zdravotní pojišťovna, Hutnická zaměstnanecká pojišťovna a Všeobecná zdravotní pojišťovna.
  9. Lze přestat kouřit po infarktu s pomocí léků?
    Situací, kdy by se nemohly užívat přípravky pro léčbu nikotinové závislosti, je jen málo (těžký celkový zdravotní stav hospitalizovaného pacienta, nesnášenlivost popř. alergie na přípravek). I silný kuřák, který prodělal infarkt myokardu, má tedy vysokou šanci přestat kouřit. Tím odstraní velice podstatný rizikový faktor pro opakování této srdeční příhody.
  10. Co dělat, abych se ke kouření už nevrátil?
    Důležitá je jednak délka léčby, tzn. pokusit se jí předčasně neukončit, aby se neobjevily nepříjemné abstinenční příznaky, které by mohly dovést odvykajícího kuřáka zpět k cigaretám. Ještě v průběhu prvního roku abstinence se stává, že se lidé ke kouření vrací - podcení např. známý fakt, že i jediná cigareta má sílu na nikotinu závislého člověka vrátit ke kouření. Úspěšnost léků na předpis je však nyní přes 40%. Výhodou je spojit zanechání kouření s komplexnější změnou životního stylu, omezit rizikové situace, najít si vhodný méně nebo ještě lépe zcela neškodný příjemný prožitek místo cigarety. Tato záležitost je zcela individuální - od jednoduchých úkonů typu napití se vody, zacvičení si, zakousnutí se do jablka nebo zeleniny, vyčištění si zubů a podobně, které odvedou pozornost od myšlenky na cigaretu ve volné chvíli, až po rozvíjení koníčků, manuálních činností, sportování, které přinášejí uspokojení z fyzické aktivity nebo smysluplného využití času.

Osvědčené tipy při odvykání

28. července 2008 v 10:31 | © Eryika** |  kouření

Osvědčené tipy při odvykání

  1. Nejprve se ujistěte ve svém rozhodnutí, že si opravdu přejete přestat kouřit. Napište si důvody, které vás vedou k Vašemu rozhodnutí a co získáte tím, že nebudete kouřit.
  2. Pokud je to možné, vyvarujte se stresových situací.
  3. Stanovte si den, kdy chcete přestat kouřit. Nespoléhejte jen na sebe a několik dní předtím navštivte svého lékaře, poradnu nebo centrum odvykání kouření. Požádejte přátele a rodinu o podporu.
  4. Odstraňte všechny věci, které vám kouření připomínají - cigarety, popelníky, zapalovače.
  5. Naplánujte si dopředu, jak zvládnete situace, při nichž jste obvykle kouřili.
  6. Změňte i jiné návyky - pokud bylo vaším zvykem si k ranní kávě zapálit cigaretu, vyměňte ji za šálek zeleného čaje.
  7. Vyhýbejte se pokud možno společnosti kuřáků a omezte spotřebu alkoholu.
  8. Nahraďte cigaretu žvýkačkou nebo bonbónem. Pijte hodně vody, jezte ovoce a zeleninu, sportujte.
  9. Zapálit si příležitostně není cesta, jak si odvykání usnadnit. I jedna cigareta je tabu, pokud jste s kouřením skoncovali. Kouření je nemoc zvaná závislost. Nestyďte se a svěřte se odborníkům.
  10. Léčba by měla trvat nejméně 12 týdnů, aby si vaše tělo "zvyklo nekouřit". Vaše kariéra kuřáka taky netrvala nijak krátce. Přípravky na odvykání kouření vám pomohou potlačit vaše abstinenční příznaky.
  11. Za své úsilí se odměňte. Spočítejte, kolik peněz jste ušetřili a kupte si něco, po čem dávno toužíte.

Nikotinové náhražky

28. července 2008 v 10:30 | © Eryika** |  kouření

Nikotinové náhražky

  1. Nicorette - více informací [ Nicorette ]
  2. Niquitin- více informací [ Niquitin ]
Dodávají do těla nikotin v čisté formě. Na rozdíl od cigaret neobsahují život ohrožující karcinogenní látky. Postupně se tak snižují dávky nikotinu, čímž dochází k potlačení fyzické i psychologické závislosti na cigaretě.